Nejvýmluvnějším svědectvím o úspěšné čtrnáctileté umělecké kariéře Oskara Brázdy jsou počty děl, které zde zanechal. Dnes registrujeme celkem 7 uměleckých děl v italských státních sbírkách, 9 v soukromých galeriích a odhadujeme, že  v Itálii v rodinných sbírkách se dnes nalézá na 150 Brázdových děl.

Ještě dnes po 100 letech obdivujeme, jak cizinec, mladý český neznámý malíř (pobývající v Římě na dvouletém stipendiu od rakouského císaře) dokázal během jediného (!) roku vstoupit mezi nejvyšší římské společenské vrstvy jako žádaný portrétista.

Na dalších řádcích si proto připomeneme čtyři významné Brázdovy portréty umístěné dnes v Itálii ve státních sbírkách.

I. Skladatel Giovanni Sgambati

  • Řím 1912
  • Národní muzeum hudby (Museo nazionale degli strumenti musicali)
  • Piazza di S. Croce in Gerusalemme N. 9/ a, 00185 Roma

Někdy stačí pár hodin, které Vám změní život. Tak lze vnímat i osudový okamžik a osudové setkání mladého českého malíře Oskara Brázdy na banálním večírku u skladatele Sgambatiho v jeho bytě v centru Říma na Piazza di Spagna č. 93 v roce 1912. 

Potkává zde zároveň i svou budoucí ženu, švédskou hraběnku Amelii Posse a hostitele – proslulého skladatele Giovanni Sgambatiho. Stárnoucí Sgambati se svou ženou doslova vzplanou s obdivem k mladému Čechovi a otevřou mu svoji náruč přátelství a také cestu k římské aristokracii a za sekundování Amelie Posse i cestu do nejvyšších pater římské společnosti. Brázda okamžitě projevil své latentní obchodní schopnosti a díky svému mladickému charisma využil nabízené příležitosti stoprocentně. Zanedlouho již portrétuje samotného slavného Sgambatiho a ještě si zajistí (jak se u něj v další kariéře při portrétování slavných stane téměř pravidlem) propagační dokumentární fotografické „zvěčnění“ – zachycující mladého mistra malby společně s „modelem“ Sgambatim před rozpracovaným skladatelovým portrétem. 

Brázda již v těchto chvílích pochopil svoji silnou stránku nadaného portrétisty i tradici a význam portrétu v římských patricijských rodinách, a to souběžně se zjištěním, že úspěšný malíř nemůže být levný.

Portrét Sgambatiho je zajímavý nejen tím, že se stal „spouštěčem“ malířovy kariéry v Římě, ale dokumentuje jeho výtvarný styl, který ještě připomíná klasickou rakouskou portrétní školu, provedenou malířskou technikou, jak ji známe z Brázdova portrétu mladého skladatele Kubelíka z dob malířových vídeňských studií z roku 1910. Nespatřujeme zde ještě žádné viditelné stopy nebo vlivy italského malířství té doby. Portrét však vůbec není špatný.

Umělec ve svých dvaceti pěti letech vypodobnil rozšafně sedícího starého skladatele u piana, s rukou opřenou o klaviaturu, přičemž přiložené notové záznamy na klavíru a v pozadí na stole symbolizují profesi portrétovaného. Portrét není idealizován, naopak výstižně zachycuje výraz stárnoucí tváře slavného skladatele. Celá sedící postava působí uvolněně, důstojně a realisticky. Obraz zůstává i po více jak 100 letech od svého vzniku přitažlivým uměleckým dílem.

V římském Národním muzeu hudby je obraz vystaven teprve dva roky po provedené částečné nezbytné restauraci malby díky historičce umění dr. Daniele Porro a současné ředitelce muzea dr. Marie Selene Sconci.

Brázdův portrét Sgambatiho byl také v posledním období publikován v italském tisku.

 II. Emilio Bodrero

  • portrét olej
  • plátno z roku 1915 Univerzita Padova

Obraz zcela jiného ladění zakoupila Univerzita Padova do svých sbírek na začátku dvacátých let minulého století jako poctu významnému filosofovi a právníku Emilio Bodrerovi v době vrcholící Brázdovy kariéry v Itálii.

Brázda vytvořil portrét slavného filosofa v roce 1915 ve Ville Strohl-Fern ve svém ateliéru v čase, kdy se prosadil jako úspěšný portrétista.

Emilio Bodrero (1874 – 1949) náleží mezi známé historické osobnosti italského veřejného života. Byl nejen významným právníkem a filosofem, ale zastával i řadu funkcí jako dlouholetý prezident Italské filozofické společnosti, rektor Univerzity v Padově, státní tajemník pro školství a dokonce jako viceprezident Poslanecké sněmovny Itálie. Byl autorem celé série filozofických spisů přeložených do řady jazyků.

Portrét byl vytvořen ve zcela jiném duchu než portrét Sgambatiho. Cítíme zde vliv nejen římské secese, ale i impresionismu. Barevná úspornost, kde dominuje oranžový odstín obličeje naznačující soustředění, připomíná Cézannův styl malby. Jednoduchá, pečlivě promyšlená kompozice s neutrálním pozadím soustřeďuje všechnu divákovu pozornost k charakteru portrétovaného. Portrét je i přes zdánlivou strohost mistrovským dílem. 

Obraz byl v minulosti vystavován i publikován.

III. Gavino Clemente – portrét

  • 1916, olej, plátno, 120 x 85 cm Museo Sassari Arte
  • Piazza del Comune, 07100 Sassari (Sardegna)

Až na ostrově Sardinie ve správním středisku v Sassari nalezneme třetí Brázdův portrét, který je upomínkou na malířovu internaci na ostrově v letech 1915 – 1916. Na Brázdově rozměrném plátně je zobrazena postava příslušníka tehdejší ostrovní honorace – movitého tamního výrobce nábytku Gavina Clemente, známého milovníka místního lidového umění, který udržoval s Oskarem Brázdou a jeho ženou Amelii Posse během jejich pobytu na Sardinii přátelství a seznamoval je s krásami ostrova. Oskaru Brázdovi zajistil objednávky děl u bohatých příslušníků významných místních rodin.

Brázda zachytil Gavino Clementa v módním světlém plášti, stojícího nad výkresy. Obraz je prost jakékoliv nadsázky či zdobnosti, je skvělou prací civilního portrétu. Omezená paleta barev a prázdného prostoru dává vyniknout postavě továrníka zobrazeného bez jakékoli idealizovanosti.


IV. Fotograf Bonaventura

  • olej, plátno
  • Národní galerie moderního umění v Římě
  • Palác Boncompagni Ludovisi, Via Boncompagni 18, 00187 Roma

Brázdův obraz „Fotograf Bonaventura“ je považován za vrchol umělcova portrétního umění a troufám si prohlásit, že je jedním z nejúžasnějších evropských portrétů moderního malířství. Spojuje v sobě tradici římské secese a nastupujícího fauvismu. Vyvážená čistá barevnost, výrazová originalita a celkový umělecký dojem jsou důkazem umělcova skutečného malířského mistrovství. Obraz zpodobňuje avantgardního římského fotografa Gustavo Bonaventuru (1882 – 1966), který se proslavil jako skvělý portrétní fotograf herců, umělců i krás římské architektury. Je považován za příslušníka futuristického hnutí. Básník Henri Ray v roce 1912 prohlásil, že „Bonaventura byl umělcem schopným vykreslit duši“.

S Brázdou pojilo přátelství Gustava Bonaventury řadu let a i z portrétu je patrná výtečně vystižená fyziognomie zobrazeného umělce. 

Obraz zakoupila již na počátku dvacátých let od autora Národní galerie moderního umění v Římě. Je třeba ocenit představivost a cit těch, kteří se pro Brázdův obraz rozhodli. Je pravděpodobně nejlepším Brázdovým dílem, kterým se autor zařadil mezi velké evropské umělce. Obraz je dnes vystaven v expozici Národní galerie v Paláci Boncompagni na reprezentačním místě mezi díly nejslavnějších malířů Itálie první poloviny 20.století. 

Brázdovy čtyři portréty v italských státních sbírkách z různých časových etap jsou důstojnou připomínkou umělcova působení v Itálii v letech 1911 až 1925.

Autor: Alessandro Russo (autor je historik), z italštiny přeložila Lenka Kadlecová.

Vlastníte umělecké dílo
a chcete ho prodat
v naší galeri?